otřězati sě, -žu, -že pf. (ipf. otřězovati sě); k otřězati
1. (ot koho [Boha], ot čeho [církve]) odtrhnout se, oddělit se, odpadnout: člověk, když…shřěší smrtedlně, tehdy odṙeże sě hřiechem od boha i od svaté obce HusBludB 142a; jenž…chtiece po sobě rotu mieti, i odrzezali se a odstúpili od jednoty obecné cierkve svaté KorMan 3b, pod. t. 2b; žádný by se od jednoty cierkvi svaté neodrziezal HilPřijA 10 scinderet
2. ot koho, koho odpoutat se, odvrátit se od někoho, přerušit společenství (spolupráci) s někým: pakli by ktokoli z jednoty našie [strakonické] přiznati sě…netbal,…takového neb takových máme sě zbaviti a odřezati ListářRožmb 4,240 (1450); kněz legát žádal na pánu z Rozmberka, aby se odřezal od krále a jemu nepomáhal ArchČ 7,302 (1467)
3. ot čeho, čeho [chování ap.] zbavit se něčeho, upustit od něčeho; [pýchy, cti ap.] vzdát se, zříci se: odřeknouti se a odrzezati pajchy, marné chvály JakZjev 399b; Otrzezeſſ li se od poslušenstvie Otce svatého ŽídSpráv 47, pod. t. 149